Dle výzkumu organizace „Skutečně zdravá škola“ skončí v koších českých závodních a školních jídelen až 50 tisíc tun potravin ročně. Do odpadu a následně na skládky se ale nedostanou pouze zbytky z biologického odpadu v pravém slova smyslu, jako jsou odřezky či slupky, ale také prošlé potraviny nebo celé nesnědené pokrmy, s nimiž se tak ve velkém plýtvá a končí nevyužity na skládkách, kde produkují škodlivé emise. Co můžeme kromě náležité edukace o předcházení vzniku odpadu udělat my, zaměstnanci či vedení škol a lektoři.
Osvětou na téma udržitelnosti, co se týče omezení plýtvání potravin, se zabývá mnoho organizací, které na tento problém opakovaně upozorňují, ale obzvláště v některých typech stravovacích zařízení se vznik odpadů nedaří zastavit. Jedním z nich jsou bohužel i školní jídelny. V těch se ročně
vyhodí dvacet až třicet pět procent již uvařených pokrmů z cca 393 milionů porcí, což je opravdu nezanedbatelné množství.
Jídelny patří mezi největší producenty gastroodpadu Školní jídelny obecně patří mezi největší producenty gastroodpadu – ten je při vyhození a následném umístění na skládku zdrojem skleníkových plynů. I proto je nyní nejvyšší čas na změnu, a to v rámci systému i zefektivnění edukace pro producenty odpadu. Edukaci nelze provádět bez příkladů, na kterých je vidět, že změny lze dosáhnout. Proto věříme, že žáci i zaměstnanci škol by se sami osobně měli setkat s určitými tipy, nápady, způsoby, jak předcházet vzniku kuchyňského odpadu. Ty nejúčinnější a nejvíce eko pro vás proto uvádíme.
Nejen ve Finsku funguje model bufetových školních jídelen
Jednou z možností, která stojí hned na začátku celého koloběhu předcházení vzniku odpadu, je model jídelen z finských škol. Ten funguje na základě samoobslužných bufetů. Žáci si místo běžného čekání u výdejních okének nabírají jídlo sami a přebírají tak plnou zodpovědnost za to, kolik jídla si dají na talíř a kolik ho jsou schopní sníst. „Bylo to tak běžné ve školních jídelnách: Pamatujeme si časy, kdy stál učitel nad dětmi, aby všechno dojedly, se slovy, ať se neplýtvá. A tady na to děti přicházejí samy, opravdu si to sledují, kolik za ten den vrátily jídla, co by si za to mohly nakoupit nebo kolik obědů bylo navíc,“ popsala pro Liberecký rozhlas tento systém ředitelka Masarykovy základní školy v Tanvaldu, kde ho letos úspěšně praktikují.
Nevydané jídlo nemusí skončit v koši
Další způsob prevence vyhazování např. nevydaných jídel v jídelnách je systém redistribuce zbylých vhodně tepelně upravených pokrmů např. pro charitativní účely. Ten nemá v České republice dlouhou tradici, převážně kvůli legislativně neprůchozím hygienickým podmínkám, které tento celý proces znemožňují. A to bohužel i přesto, že má silný sociální i ekologický přesah. V tuzemsku na tento problém upozorňuje především organizace „Zachraň jídlo“, které se ale i tak v rámci dobročinné sbírky podařilo v jednom ze svých projektů zachránit až 3 527 porcí z jídelen a rychlého občerstvení a darovat je do pražských charit.
Jak nejlépe znovu využít zbytky z kuchyně? Pokud je jídlo ve stavu, kdy již neodpovídá základním hygienickým podmínkám, a není tedy již vhodné ke konzumaci, nastává čas, kdy je již možné potravinu, odřezky, slupky či hotové jídlo skutečně pouze vyhodit. Věděli jste ale, že i potravinové zbytky, a to rostlinného i masného původu, můžete recyklovat? To znamená vyhodit je, ale do specifické nádoby, z níž putuje na další využití. S rozmístěním nádob, svozem a recyklací tohoto druhu odpadu pomáhá firmám, včetně stravovacích zařízení, i obcím v Česku například projekt skupiny EFG „tridimgastro.cz“. Ten má za sebou první rok úspěšného působení.
Závěrem
Dozvěděli jsme se o několika způsobech předcházení vzniku odpadu nebo efektivní recyklaci již vzniklého odpadu. My, jako učitelé a lektoři, bychom měli žákům tyto varianty nejen představovat, ale také je sami aktivně vyhledávat a využívat. Jen tak můžeme jít žákům příkladem.
Článek vznikl ve spolupráci se Speciálem pro školní jídelny.